Škola, tanec a ...

Dnes mám toho na srdci tolik, že ani nevím kde začít!
Dobře, asi začnu úplně od začátku.

Začnu tím nejnudnějším (ne, že by to ostatní bylo nějak zajímavé) - školou. Ve škole se mi dařilo až tak, že se mi to zdálo divné, ale nestěžuji si. Opravím asi ještě dva předměty a budu mít vyznamenání. Celkem ironie, když si uvědomím, že minulý rok jsem propadala. Ale život je změna, no ne?

Další věc o které se musím zmínit jsou - taneční. Ano, chodím do tanečních a ano, chodím tam dobrovolně z vlastní iniciativy. Jsem praštěná, co? Taky si někdy říkám, ale je to celkem sranda. Víte, taneční to je kapitola sama o sobě. Podařilo se mi tam hluboce zamilovat, ale už jsem celkem v pořádku. Bylo to asi  před třemi týdny. Zhruba dvě lekce jsem s ním tančila. No, i když tančila je asi až moc silné slovo. Spíš jsme tam postávali, drželi se za ruce a sem tam si šlápli na nohu aby to vypadalo. Pak nastal ten osudový zlom! Byla dámská volenka, já pro něj nešla a bylo po lásce. Nesla jsem to těžce, ale co už. Teď si taky nemám na co stěžovat. Můj tanečník je celkem milý.

A poslední věc - váha. V mém světě se váha skloňuje ve všech pádech, směrech.. Prostě kdekoliv vás napadne. Ale, to jsem se rozhodla změnit! Zrovna se u mě střídá období přejídání a hladovění. Abych to vysvětlila. 3 dny jím normálně, celkem vyváženě, pak bum! přežeru se jak to prase, stoupnu na váhu, která neukazuje pro mě moc lichotivé číslo a následující dny hladovím. A tak to jde pořád dokola. Určitě si říkáte, že se sem tam přejí každý, ale věřte, že mé přejídání vypadá úplně jinak. To, že si vezmete větší porci oběda nebo to, že sníte tabulku čokolády, to není přejídání! Mému přejídání se říká záchvatovité přejídání a znamená to, že jíte a jíte a jíte i když nemáte hlad. I když je vám špatně.. Pořád jíte! Jíte všechno, co vám přijde pod ruku.

Přiznám se, že jsem se párkrát zkoušela i vyzvracet, ale na to nemám. Možná bych to zvládla, ale nemám na to po psychické stránce.
No, ale abych se dostala k jádru věci! Řekla jsem mamce ať schová váhu. A tak jí schovala a já se cítím jako bez ruky, jako kdyby mě opustila nejlepší kamarádka. Půl dne neznám svoji váhu a jsem nervózní tak, že si to ani nedokážete představit, ale řekla jsem si, že to zvládnu. Přibrala jsem a víte co? Cítím se dobře a chtěla bych všem, kteří mají stejný nebo alespoň podobný problém jako já něco říct. Nestojí to za to! Nízká váha neznamená v normálním životě vůbec nic (samozřejmě kromě vypadávání vlásku, lámání nehtíků, osteoporózy a dalších). Když jsem se odhodlala zhubnout myslela jsem si, že když budu vychrtlá, že mě každý bude mít rád, budu nejoblíbenější a nejkrásnější, ale to není pravda. Anorexie vás stáhne na dno! Lidi si budou myslet, že jste nemocní, budou vás odsuzovat a věřte, že nikdo vás nebude obdivovat (leda tak nějaké puberťačky pro které je anorexie strašně cool věc)... Buďte sví a kašlete na váhu, protože ...

A tímto bych tento článek ukončila. Už je celkem pozdě a zítra jdu ke kadeřnici, tak musím být připravená (mimochodem, držte mi palce a stůjte při mně všichni svatí!).
Mějte se hezky a užijte si víkend...

Vaše Apple.